30 LETÁ VÁLKA
Třicetiletá válka (1618–1648) byl náboženský konflikt, ale zároveň i klasický mocenský boj o nadvládu v Evropě.
Vypuknutí války
Třicetiletá válka byla započata v Českém království jako původně bezvýznamný spor katolických vládců - Habsburků - a českých protestantských stavů.
Po uznání Augsburského míru dochází, i přesto, že to byla faktická prohra katolických Habsburků, k upevňování katolicismu v Zemích koruny české, na základě páteřní myšlenky Augspurského míru, Cuius regio, eius religio (Koho vláda, toho náboženství). Toto počínání je vykonáváno řádem jezuitů pozvaným do Čech v roce 1556 Ferdinandem I.. Po smrti Ferdinanda nastupuje méně nábožensky vyhraněný král Maxmilián II. Habsburský, který českým stavů slibuje náboženské svobody ve formě České konfese. Jeho následník, Rudolf II., i přesto že přichází ode dvora vedeného nekompromisním katolíkem, Filipem II., pokračuje v politice Maxmiliána a stvrzuje svým podpisem Rudolfova majestátu. Záhy na to je domem Habsburským prohlášen za nesvéprávného a za sesazena.
Po něm nastupuje na český trůn Matyáš Habsburský a snaží se znovu stabilizovat moc v Čechách ale stavové se nevzdávají a dále požadují ukončení absolutismu a náboženské svobody, což císař Matyáš rozhodně nechtěl dopustit. Tyto spory vyústily 23. května 1618, kdy byli z oken Pražského hradu při tzv. druhé pražské defenestraci vyhozeni místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, Jaroslav Bořita z Martinic a jejich sekretář Fabricius, kteří byli obviňováni ze špatného zastupování Čechů u dvora ve Vídni. Pikantní je, že hněv stavovských byl namířen původně proti Adamovi Michnovi z Vacínova.
Tato událost se stala oficiálním začátkem války. Poté Matyáš zemřel a jeho nástupcem na českém trůně se měl stát již dříve schválený Ferdinand Habsburský Štýrský. Ten však byl katolík a především tvrdý zastánce absolutismu. Proto jej zemský sněm odmítl. Stavové se snažili prosadit na trůn Albrechta Jana Smiřického, který však záhy umírá. Jeho bratr nepřipadal v úvahu, protože byl debilní. Poté se objevily dva tábory, jeden podporoval Jana Jiřího Saského a druhý Fridricha Falckého. Nakonec byl na český trůn dosazen slabý Friedrich Falcký, protože jeho žena, Alžběta Stuartovna, byla nejstarší dcera Anglického krále Jakuba I. - a stavové odtud očekávali podporu - Fridrich však panoval pouze přes jednu zimu (odtud přezdívka „Zimní král“). Ferdinand II. byl samozřejmě rozhořčen, a tak za podpory Španělska a Bavorska vytáhl s císařskou armádou proti armádě stavovské.
Ve Svaté říší římské dochází mezitím k obdobné situaci a protestantské státy se zde spolčují do svazku Protestantské unie v roce 1608 pod vedením Friedrich IV., Falckého kurfiřta. Ostatní katolické státy se naproti tomu slučují do Katolické ligy pod vedením Maxmiliána I. Bavorského.
Česko-falcká válka (1618–1623)
Po porážce v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 skončila krátká vláda Fridricha V. a „zimní král“ utekl bez jakékoli snahy hájit Prahu z Čech do Nizozemí. Mezitím Tilly dobýval jeho území na Rýnu. V návaznosti na to byl potlačen protestantský odpor v Rakousku a jižním Německu. Původně jen regionální konflikt se velmi rychle rozšířil. Bavorský vévoda Maximilián II. obdržel jako odměnu za své služby Horní Falc a hodnost kurfiřta od svého vyobcovaného bratrance Fridricha V.
Dánsko-dolnosaská válka (1623–1630)
Na stranu protestantů se totiž přidal dánský král Kristián IV., který postoupil s vojskem až na Slovensko, přes Moravu a Slezsko. Ale již roku 1626 jej císařský generál Tilly v bitvě u Lutteru porazil. Císař Ferdinand II. vydal 6. března 1629 restituční edikt, v němž ruší sekularizaci církevního majetku, provedenou protestanty.
Švédská válka (1630–1635)
1630 přispěchali německým protestantům na pomoc Švédové vedení Gustavem Adolfem II. a porazili Tillyho vojsko v bitvě u Breitenfeldu (nedaleko Lipska). Následně se dostali až k Mnichovu, který 1632 zabrali, ale zastavili se u města Kronach, které nedobyli. Poté co Gustav Adolf II. vpadl do Bavorska, byla roku 1631 obsazena Sasy a Švédy i Praha a tím i Čechy (Rudolfovy sbírky byly vypleněny až na podzim r.1648, na samém sklonku války.) V této tíživé situaci císař opět povolává Albrechta z Valdštejna, který využil svých zkušeností a majetku a sestavil znovu vojsko – r. 1632 dochází k bitvě u Lützenu – nerozhodná, ovšem Gustav II. Adolf v ní padl a švédská vojska ztratila převahu. Dochází k jednáním mezi švédskou a císařskou stranou. Švédové začínají tajně jednat i s Valdštejnem, který vykradl moravskou zemskou pokladnu a proto byl Valdštejn označen za zrádce a v Chebu byl v únoru 1634 zavražděn. Akceschopnost císařské armády však nijak nebyla otřesena. Roku 1635 je v Praze uzavřen mír, který znamená přechod Sasů (slíbil jim za pomoc Lužici) do habsburského tábora a konec švédské války.
Švédsko-francouzská válka (1638–1648)
Boje této fáze probíhaly jak v Česku, tak v Německu. Francouzi rozseli válku do všech oblastí Evropy, centrem bojů se stala Střední Evropa. České země byly opět vystaveny švédským útokům vojevůdců Banéra a Lennarta Torstenssona a jeho nástupce Carla Gustava Wrangela. Roku 1643 se Torstenson dostal až před Prahu a pronikl na Moravu. Roku 1645 dochází k bitvě u Jankova – Habsburkové byli švédským vojskem poraženi. Po vítězné bitvě u Jankova chtěli Švédové oblehnout Vídeň, ovšem na cestě jim stálo Brno, v roce 1645 bylo Švédy neúspěšně obléháno a stáhli se.
Ukončení války
V roce 1648 ve městech Osnabrück a Münster ve Vestfálsku (Severozápadní Německo) byla zahájena mírová jednání. Proto se uzavřená dohoda nazývá Vestfálský mír.
Kompromisní podmínky míru:
- Svatá říše římská: stal se z ní svazek nezávislých států s formální hlavou státu – císařem, který bude volen z rodu Habsburského
- Habsburkové: absolutní moc v jejich dědičných zemích (země Koruny české, Rakousko)
- Švédsko: uhájilo výsadní postavení v okolí Baltu
- Český stát: ztratil Horní a Dolní Lužici a byl uvrhnut do naprostého mocenského područí Habsburků na staletí (do roku 1918)
zdroj.encyklopedie wikipedie
